Národní Plemeno - Český Albín - ČA

Na kladně žil Prof. RNDr. Josef Žofka, narozen 22. 2. 1890 v Nové Telibi u Mladé Boleslavi, zemřel na Kladně 2. 7. 1957, pochován je v Březně u Mladé Boleslavi. Byl profesorem reálného gymnázia, aprobací přírodovědec, geolog, mykolog, v Evropě pak uznávaný zahrádkář a významný včelař. 

Kladensko patřilo mezi chudší oblasti předměstí hlavního města republiky Prahy. Zde pracovali otcové rodin na hutích, fárali na šachtách kamenouhelných dolů. Jejich rodiny byli vyšší četnosti a tak starost o živobytí byla veliká. Tohoto faktu si byl vědom i prof. Žofka, vedle studia genetiky králíků chtěl vychovat i novu ,,odrůdu", která bude poskytovat všestranný užitek chovatelům králíků, především dostatek kvalitního masa a upotřebitelnou kožišinu. V roce 1928 po šestiletých pokusech představil na výstavě v Kročehlavech novou ,,Odrůdu" sněhobílých králíků - ,,kladenských běláčků", kterou pojmenoval ,,Český albín". Tyto králíky pak vystavoval v říjnu 1929 na kladenské výstavě a v listopadu 1930 na pražské výstavě, kde stanovení jeho standardu bylo odmítnuto, ,,prý pro krátkou dobu vystavování". Chovatelská komise kladenského spolku návrh standardu přepracovala a předložila soudcovskému sboru zvířata k posouzení na Hospodářské výstavě v Praze v roce 1931. V Králíkáři 1931, číslo 3 - podal Dr. Žofka všeobecnou informaci o výsledcích svých pokusů šlechtění králíků v článku ,,Další nová naše odrůda: Český albín". Na přání králíkářské veřejnosti jsem nejprve konal pokusy ze stanoviska čistě vědeckého. Na bastardech vzniklých křížením králíka divokého s odrůdami domácích chovných králíků, jsem sledoval pokusy Mendelizační, dědičnost barev, jakost kožešiny, masa, vliv na zdraví apod. Dospěl jsem k názoru, že zvláště touto metodou - přibráním krve králíka divokého - lze dospěti k novým dobrým odrůdám králíků, vyznačující se znamenitou kožišinou, dobrým masem apod. U nové odrůdy, koluje v ní krev odrůd odedávna i nás pěstovaných nebo chovaných, jako divokého králíka, moravského obra aj. Neřízené nadšení projevil slovy ... možností je mnoho - např. křížením dosavadních odrůd chovných s divokým králíkem nebo i se zajícem. Spějme v tomto oboru vpřed, jako to činí cizina! K článku Dr. Žofky se připojil i p. J. P. (asi Josef Pichl) z Kladna a pochvalně se vyjadřuje o užitkových vlastnostech českých albínů, o velmi dobrém vzrůstu, výborných vlastnostech srsti, o barvě očí, kde je porovnává s BOA: Nový králík si zasluhuje podporu všech, kteří se zajímají o králíka sportovního, ale v prvé řadě kožišinového a předvídá novému plemeni nadějnou budoucnost. Známý chovatel králíků, učitel z Dolního Bousova pan Bohumil Folprecht připravil do Rádce - Český rolník 1931, číslo 3 článek: ,,Dvě novinky králíků našeho českého původu". Poslední celostátní výstava v Praze měla téměř 1 000 klecí a k obdivu bylo připraveno na 30 ušlechtilých odrůd králíků. Jeho pozornost zaujala ukázka dvou nových odrůd králíků domácího původu. První sněhobílí králíci nesou jméno český albín a vypěstoval je prof. Žofka z Kladna. Tato odrůda se objevila po prvé na výstavě v Kročehlavech 1928. Druhou dvojici králíků černých jako uhel - pražský králík černošedý, vypěstoval je známý předseda soudcovského sporu p. L. Paul z Parníku. Český albín patří ke středním odrůdám o váze 3,5 až 4,5 kg, předností je sněhobílá, hebká, přiléhající srst s bohatou a hustou vlnitou podsadou, za kterýmž účelem byl vlastně tento králík vypěstován. Tvarem těla se liší od všech stávajících albínů. Zavalité tělo silné kostry spočívá silných bězích. Krk je krátký, hlava klínovitá na ní vyniklé, znatelně výše postavené oči s duhovkou červenější než u BOA. Masité a silně porostlé slechy jsou 11 - 12 cm dlouhé, pěkně vzhůru držené. Pírko krátké, široké. Malý lalok samic se připouští. Velmi chutné maso je oproti jiným odrůdám kratší a načervenalé, kteréžto dobré vlastnosti způsobila krev našeho divokého králíka, neboť český albín

vznikl křížením divokého králíka s MO a BO zaječitým. Z bodovací stupnice jest vidno, že nejvyšší počet bodů připadá na srst a králík, tento má býti kožešinovým zvířetem prvního řádu, po jakém bylo již dávno v králíkářském světě voláno. Při Hospodářské výstavě v Praze a sborem soudců schválen standard Českého albína plemeno bylo 30. 5. 1931 uznáno. ,,Přál bych si, aby naše králíkářství se ujalo této české odrůdy a rozšiřovalo ji pro její hospodářské vlastnosti a také k svému prospěchu. Český albín hodí se dobře k bastardačním pokusům s jiným odrůdami - může tedy sloužiti znamenitě k regeneraci některých dosavadních ras, podobně jako králík divoký". Tolik Dr. Žofka o českém albínovi. Z dosažitelných literárních záznamů jsme zjistili, že o této šlechtitelské práci však toho zaznamenal Dr. Žofka velice málo. Po uznání nového plemene Český albín se otevřela otázka šlechtění a křížení králíka se zajícem. Dr. Žofka uvádí název ,,leporidi". Tito jsou popisováni jako jedni z předchůdců nového plemena ČA. Sice nám v článku ,,Další nová naše odrůda - Český Albín - ČA" v Králikáři Československém, 1932, č. 3 - píše, že nová odrůda vznikla v naší vlasti, koluje v ní krev odrůd odedávna u nás pěstovaných nebo chovaných, jako divokého králíka, moravského obra aj. Česká králíkářská veřejnost se snažila pochlubiti před cizinou svými novými odrůdami, v našich poměrech vypěstěnými. Možností je mnoho, např. křížení dosavadních odrůd chovných králíků s divokým králíkem nebo i se zajícem...". V několika sděleních Dr. Žofka uvádí, že křížením zajíce a králíka lze vypěstovati ,,míšence" leporidy. Autor uvedl několik omylových zpráv. Zajíc i králík jsou hlodavci, kteří mají některé podobné znaky. Chrup jest u obou význačný tím, že v hořejší čelisti za zuby hlodavými trčí ještě dva zoubky náhradní. Těmi se liší zajíc a králík od všech ostatních hlodavců. Přes to, že tímto znakem jsou oba druhy blízce příbuzné, přece se mnohými vlastnosti od sebe podstatně liší. Značný rozdíl je ve tvaru těla a v jakosti srsti obou druhů. Podsada zajíců je vlnkovitá, bílá. U divokých i domácích králíků je podsada většinou šedomodrá (vyjímku tvoří několik odrůd bílých králíků, králík rys a podobně). Mláďata zajíců se rodí osrstěná, vidomá, oproti tomu mláďata králíků holá a osm až deset dní slepá. Význačnou vlastností charakterizující zajíce, je úžasná plachost, které ani dlouholetým chovem neodstraníme. Králík divoký po čase se přizpůsobí novým poměrům v zajetí, krotne. Zajíc v našich krajích žil od věků a přece dosud z jeho života po některých stránkách známe málo (např. dobu březosti). Dlouho se udržoval mezi přírodopisci názor, že leporidi jsou navzájem neplodní. Dr. Žofka - ,,vypěstoval jsem jich několik set a zjistil jsem, že jsou po vzájemném křížení plodní. V jistých případech se objeví neplodnost, kterýžto případ si dovolím objasniti v podrobné studii jiné". Toto nebylo nikdy vysvětleno. Dr. Žofka pokračuje v dalších uváděních rozdílů mezi zajícem a králíkem, ale na příbuznosti mezi oběma druhy trvá. Překvapuje doba březosti mezi zajícem a králíkem, která se prodlouží o dobu několikanásobnou, než trvá březost u králíka. Podobně dále, křížíme-li leporida zpět na králíka, trvá doba březosti rovněž tak dlouho. Pozoruhodné je, že leporidi mezi sebou mají dobu březnosti jako králík. Zajímavý to příspěvek k nauce o vývoji. Hospodářské vlastnosti leporidů jsou velmi cenné. Kožišina je velmi hustá, elastická a trvanlivá, maso je velmi chutné. Línání leporidů prostupuje odchylněji než u králíků. Podobá se línání zajíců. ,,Pracuji stále na ustálení typu leporidů. Konám pokusy s přítelem lesním správcem V. Koníčkem. Jemu patří dík za poskytnutí živého materiálů - zajíců k pokusům, neboť tak mi bylo umožněno získati tyto zkušenosti a podati je veřejnosti". Členové kladenského spolku drobného zvířectva chovají leporidy a rozšiřují je. Leporidům bude patřiti v králíkářství budoucnost i pro cenné vlastnosti stránky kožišinné.

Králící a Leporidi

Autor této ,,Ročenky II" se chce vyrovnat s mýtem křížení jdivokého, domácího králíka se zajícem s cílem vyšlechtění proklamovaných leporidů. Na základě literárních prací je možné v současné době podat vyčerpávající vysvětlení. Snahy o získání kříženců zajíce s domácím králíkem jsou velmi starého data. Maso králičí je známé svou bílou barvou a nasládlostí, zajíc má maso načervenalé barvy a ,,divokou" příchuť. Králičímu masu chybí ona ,,divoká" příchuť masa zaječího, která do značné míry tvoří oblibu zaječího masa mezi konzumenty. Tato ,,divoká" přáchuť masa zaječího s jeho tmavou barvou, jsou hlavní příčinou snažení o získání leporidů, tj. kříženců domácího králíka se zajícem. Naše oficiální kruhy zoologické a zootechnické se otázkou leporidů, až na malé výjimky, pokud to nesouviselo s problémem bastardizace, téměř nezabývaly. Tím více však tato otázka zůstávala vždy aktuální v praktických kruzích chovatelů králíků, jímž na získání křížence zajíce s králíkem velmi záleželo z důvodu již dříve zmíněnými. Přání vychovat leporidy zůstane jenom přáním. Exaktní důkaz jejich existence se dosud nikomu nepodařil a jak říká genetik Castle, mají své čestné místo v říši zoologických mýthů. Na základě prostudování dostupných prací českých i světových odborníků zoologie - chov králíků lze dnes potvrdit ,,LEPORIDI NEBYLI, NEJSOU A NEBUDOU...". Získali jsme ,,Oběžník č. 10" z 1. 10. 1957 - Místní pobočky Československého svazu drobného hospodářského zvířectva - Dobřichovice, okres Praha západ. Jeho autorem je předseda spolku František Fürst, řídící učitel ve škole Dobřichovice, okres Praha západ, všestranný chovatel, posuzovatel drůbeže, funkcionář v ústředních složkách ČSDHZ Praha. Ve zprávě za měsíc říjen 1957 provedl rozbor činnosti Dobřichovického spolku, vyznal se z hodnotících myšlenek dosavadní chovatelské činnosti. Vedle národnostních postřehů, vlastenectví občanů, vytrvalosti chovatelů při domácích chovech hodnotil současnou činnost v chovatelství. Velice chválí činnost holubářů - pražský rejdič, český stavák, česká čejka, bublák, moravský pštros, slezský bělouš a jiných plemen, kteří si váží odkazů našich předků a tak nám tato plemena zachovávají. Méně chvály je pro naše drůbežnictví a ostatní druhy zvířat. Českou slepici museli naši chovatelé Škoda a Sedlák hledat až za hranicemi. A co naše česká husa, kterou s různým křížením zneuctili naši tak zvaní organizátoři. Obdobně si své prožila česká koza, která nyní nachází ušlechtilosti typu české kozy s plnou užitkovostí. A nakonec nabádá k ,,mrknutí" na naše králíčky. Zde se představuje plejáda jmen velkých, středních, malých, dlouhosrstých, krátkosrstých a zakrslých plemen. Je pravda, že je to slušná řada jmen králíků, z nichž toliko 3 druhy (správné plemena, rázy) mají české jméno - Český albín - Český strakáč a Plzeňský strakáč. Ostatní byli vypěstováni křížením a obdobně i v Čechách, když třeba 47 druhů jest pojmenováno po všech státech evropských a asijských - kromě moravského modrého, kterého řadíme ke králíkům českým. ,,Snad bychom se měli též trochu více zamyslit a uvážit, že by bylo zásluhou vrcholné organizace chovu králíků, abychom také ještě udrželi toho původního českého králíka - Českého albína. Snad by se spíše zachoval, kdyby se mu aspoň na nějaký rok říkalo, že jest až z ,,Trantárie albín", že by se mu věnovala všechny péče a příkaz, aby se rozšířil. On chudák za to nemůže, že jest to potomek těch starých českých králíků ,,českých albínů", kteří se ještě dodnes chovají v pohraničí Čech. Jedinou chybou jest, že tito králíci se málo vystavují na výstavách našich a hlavně, že není o něj zájem ani u organizovaných členů. Jedna chyba jest, že se Český albín tam v pohraničí netetuje, protože se považuje za zbytečného králíka v Čechách, kdysi rozšířeného a dnes plně opomíjeného! Jest to škoda, že českému králíku se nyní nevěnuje již vůbec žádná pozornost. Bylo by zapotřebí - opatřiti z pohraničí třeba několik kusů těch českých albínů, dáti je jednomu chovateli na starost a hlavně zařídit řádné organizační tetování králíků a vybrat a založit alespoň 2 - 3 chovy, kde se další plemenitba mohla uskutečnit.

Vždyť ti dnešní králíci všech druhů (správně plemen) pocházejí z rodičů netetovaných otců a matek, a dnes jsou vítězové a ověnčení vavříny, za což nemohou, jsou v tom nevinně! Muselo by se zajeti do pohraničí k Tachovu, k Chebu, k Chomutovu a tam vybrat základ netetovaných českých albínů. Naše Okresní pobočka Praha jih před několika léty usnesla se ve své členské schůzi na tetování českých albínů - ale novou krev - nové české albíny se však musí opatřit v pohraničí a zde u nás je skutečně chovatelsky rozšířit. Nestačí říkat, že český albín jest jako Vídeňský modrooký, potřebujeme českého albína v čisté krvi a červených očí. Ke konci zazpívejme si: ,,Tj. Ten králíček český - který je hezounký hezký!". Podpis ..... František Fürst Originál tisku jsem získal v roce 2014 od Jiřího Schoönfeldera.

V publikaci Český albín - Antonín Štětka - Praha 2001, jsou uvedeny tehdy šířená známá šlechtitelská sdělení o ,,vypěstování" králíků českých albínů. Zde jsou popisovány pokusy páření králíka a zajíce. V současné době se má, podařilo získat další písemné doklady o leporidech, dokonce i o ČA, které potvrzují zkušenosti a závěry předních zoologů: ,,Český albín nebyl nikdy vyšlechtěn pomocí páření králíka se zajícem". Poznámka - Přední genetikové vyloučili možnost úspěšně křížit králíka se zajícem, neboť králík má 44 chromozomů, zajíc 46.

Vítězové poháru Josefa Žofky

1997 1,0 95,5 bodu Šíma Václav

1998 1,0 95,5 Těšínský Jaroslav

1999 1,0 95,0 Těšínský Jaroslav

2000 1,0 95,5 Těšínský Jaroslav - 1. vítěz, získal ,,Pohár"

2001 1,0 95,5 Fila Jiří

2002 1,0 95, 5 Plecitý Robert

2003 1,0 96,0 Plecitý Robert

2004 1,0 95,0 Plecitý Robert - 2. vítěz, získal ,,Pohár"

2005 1,0 94,5 Plecitý Robert

2006 1,0 94,5 Štětka Antonín, Ing.

2007 1,0 94,5 Štětka Antonín, Ing.

2008 1,0 94,5 Plecitý Robert

2009 1,0 95,0 Plecitý Robert

2010 1,0 94,5 Štětka Antonín, Ing.

2011 1,0 95,5 Plecitý Robert

2012 1,0 96,0 Kunc Dušan

2013 1,0 95,5 Kund Dušan

2014 1,0 95,5 Pospíšil Oldřich

2015 1,0 95,5 Štětka Antonín, Ing.

2016 0,1 95,0 Plecitý Robert